Co se týče nerezových materiálů existují různé varianty z nichž je každá určená do jiného prostředí. Nerezové materiály se dělí podle způsobu použití například na ty co přicházejí do styku s potravinami a ty pro zdravotnická zařízení která musí být zdravotně nezávadná Druhy nerezových ocelí se z hlediska technických vlastností dělí do skupin. Nerezové materiály, jako jsou nerezové profily, nerezové trubky, nerezové jakly, jekly, nerezové tyče, musí odpovídat českým normám. Technické informace týkající se nerezavějících ocelí souvisí výběrem dobré kvality a dobré ceny. Nerezavějící korozivzdorné oceli a kyselinovzdorné oceli se rozdělují do následujících skupin a kategorií: Nerezové tyče – kategorie A1 jsou vhodné pro obrábění, soustružení, má sníženou korozivzdornost a to díky zvýšenému obsahu síry. Nerezové profily  – kategorie A2, jenž patří mezi nejpoužívanější typ korozivzdorných ocelí se nejlépe hodí pro venkovní použití, ale nepatří do prostředí chemicky agresivnějšího, jako je například prostředí, kde je mořská nebo intenzivně chlorovaná voda. Kategorie A3 se běžně nepoužívá je odolnější vůči korozi a kategorie A4 má zvýšenou odolnost proti kyselinám a je určená právě pro styk s mořskou vodou, laboratoře nebo bazény. Dále existují ještě typy A5, C1, C2, C3, F1 a většina nerezových spojovacích materiálů se vyrábí z austenitických ocelích. Co se týče kategorií A znamená právě austenitickou ocel. Číslice dvě znamená skupinu z konkrétním chemickým složením a například číslice sedmdesát uváděná za pomlčkou udává pevnostní třídu. K výrobě pružných spojovacích součástí se využívají korozi vzdorné oceli bez označení druhu. Nejpoužívanější oceli jsou DIN 1.4122, 1.4310. Pro názornost a přehled přidáváme tabulku: